Co když se rodiče bojí, že ponecháním talíře například zraní city prarodičů?
«Jídlo vždycky ukazovalo lásku, a proto se snažíme někomu udělat radost. Ve skutečnosti není uražení babičky tak závažné jako poznání vlastní sytosti. Když bylo jídla málo, cítili jsme se špatně, když jsme ho nechali zbytečně. Nyní nežijeme ve stejné situaci a možná se budoucí babičky a dědečkové naučí, že jídlo jim nemusí být vnucováno,» říká Kolonen.
Prarodičům lze nenápadně sdělit, že vaření a prostírání stolu je také příjemná věc, kterou dělají společně s dítětem, a vysílají tak zprávu o péči.
