Podle známého rodičovského pravidla je na rodičích, aby své děti zklamali. Je to pravda?
«Zklamání nemusíte vědomě organizovat, každodenní život jich dítěti nabízí dost,» říká Janna Rantala.
«Je moudré hrát různé hry: ty, ve kterých je dítě lepší, a ty, ve kterých je lepší dospělý. Například při hrách na paměť děti obvykle vždycky vyhrávají.»
Můžete také odmítnout běžecký závod
Dítě se chystá na oslavu narozenin kamaráda. Ví, že se tam bude konat běžecký závod, a řekne rodičům, že se ho odmítá zúčastnit. Rodiče vědí, že dítě je horkokrevné. Kdyby prohrálo, pravděpodobně by dostalo velkolepý záchvat vzteku. Rodiče tedy oznámí, že dítě závod vynechá.
Udělali rodiče správnou věc? Měli by dítě povzbuzovat, aby závodilo, i když se bojí prohry?
«Myslím, že rodiče udělali správnou věc. Pokud dítě řekne, že nechce běžet, stojí za to respektovat jeho přání – zejména pokud jde na narozeninovou oslavu bez rodičů, kteří by ho utěšovali, kdyby prohrálo,» říká Janna Rantala.
Co by bylo nejhorší, co by se mohlo stát, kdybyste prohráli? Co by se změnilo, kdybyste vyhráli?
Stojí však za to s dítětem probrat, proč je pro něj tak těžké soutěžit.
Co by se stalo, kdyby prohrálo?
Co by se změnilo, kdyby vyhrálo?
